Vatovými tyčinkami se oddělení drogerie a hygienických potřeb v supermarketu jen hemží. Najdete tam jak druhy pro dospělé, tak pro děti. Ty se vyznačují zesílenou vnitřní částí, aby se nedaly zasunout moc hluboko do ucha. Dětem se čistí uši většinou po koupání, velmi opatrně a jemně. Od určitého věku to mohou dělat děti i samy, ale je třeba mít je pod dozorem, aby si neublížily. Poranit si ušní bubínek je velmi jednoduché. Dokonce velká část odborníků čištění uší u kojenců a batolat vůbec nedoporučuje. Uši se prý čistí samy a maximálně stačí otřít maz, který by vytékal ven.

Dospělí už si s čištěním uší poradí zajisté snáze než děti. Názory odborníků se zde ale také různí. Podle některých si vatovými tyčinkami zasunujeme maz jen hlouběji do uší a vytváří se nám tam pak takzvaný mazový špunt, díky kterému přestáváme slyšet nebo může dojít i k nějakému zánětu. Jako dítě jsem zažila situace, kdy můj otec lékař svým známým doma nad vanou vyplachoval uši obrovskou kovovou stříkačkou, aby z nich právě takový špunt dostal. Není to pěkný pohled, ani nic příjemného pro pacienta.
I tak ale patřím k těm, kdo vatové ušní tampony pravidelně používají.

Většinou právě po koupeli, abych odstranila nejen nečistoty, ale i vodu z uší. Špinavé uši, ať už zvenku nebo zevnitř, jsou opravdu k nekoukání. Co se kvality ušních tyčinek týče, je třeba si postupným odzkoušením vybrat značku, která vám sedne. Ceny nejsou nikterak závratné, ale u některých značek můžete zjistit, že je vaty na tyčince namotáno málo a škrábe vás v uších nebo že na tyčince nedrží a často se z ní svléká. Některé tyčinky jsou také z velmi křehkého plastu a lámou se nebo se deformují v ruce. Proto je lepší si pár korun připlatit a dopřát si raději větší pohodlí.
Úkon čištění provádějte nejlépe někde v ústraní, je to poměrně intimní záležitost, které nemusí přihlížet široké okolí. A určitě to nedělejte prsty.